Přitom se zdá, že národ je stále tlustší. Dokonce se hovoří o pandemii obezity. Jak je to možné, takový paradox?
To není paradox. Časté a opakované držení nízkoenergetických diet vede k obezitě. Nejprve hladovíme, pak už to nevydržíme, protože máme hlad, jsme podráždění, unavení, nesoustředění. Tak z diety vyskočíme a náš organizmus si začne okamžitě ukládat tuk do zásoby. A nastane jojo efekt. Po čase zase držíme dietu, zhubneme už o něco méně, opět přibereme, ale o trošku více. Naše váha pomalu ale jistě stoupá. Ve dvaceti jsme nespokojení se 70 kily a ve čtyřiceti letech neřešíme 70 kilo, ale bohužel 90 nebo 100 kilo. To všechno kvůli špatně zvoleným dietám. Jenže hlavní problém je jinde. Není to otázka diet - my musíme změnit životní styl a styl stravování.
Co je na našem životním stylu, který jsme převzali od svých předků, špatné?
Právě, že my jsme nic nepřevzali. My jsme všechno změnili. Naši praprarodiče žili naprosto jiným životním stylem. Tehdy nebyla televize, nebyl internet, počítače, nebyly prostředky hromadné dopravy a nebyl takový podíl automatizace. Prostě, naši předkové měli daleko více pohybu, než máme my. Já se ve své praxi setkávám s lidmi, kteří nemají absolutně žádný pohyb. Oni se do práce a z práce přemisťují autem nebo MHD, v práci jen sedí, jsou líní si zajít i pro kafe, jsou líní se i napít, aby nemuseli chodit tak často na toaletu. A doma nedělají taky vůbec nic. Tito lidé pak mají problém. A argumentují přesně tak: proč bych si nemohl dát vysoce energeticky náročnou a tučnou stravu, když tak jedli už moji předkové?
Takže vepřové maso a chleba se sádlem mohli jíst lidé dříve, protože to potom prací na polích a v domácnostech spálili?
Ano, přesně tak. Tehdy převažovala manuální práce. Pro takového člověka byl tuk naprosto ideálním palivem. Kdežto u člověka, který se nehýbe a pracuje duševně, nabývají na významu sacharidy, kterých se paradoxně většina z nás bojí, protože se říká, že sacharidy jsou to největší zlo v naší stravě. Přitom v současné době jsou naopak naším hlavním palivem. Organizmus si bere energii ze sacharidů, a to především na činnost mozku. Jde o to, aby organizmus nebyl ve stresu a nemusel si cukry vyrábět z jiných zdrojů. V těle je řada orgánů, které jsou na zásobení cukrem bytostně závislé, a mozek je hlavní spotřebitel. Takže člověk, který se cíleně vyhýbá konzumaci sacharidů, si do budoucna způsobuje docela zásadní problém. Jen musíme zvolit správné sacharidy.
.jpg "Připravujeme pro vás speciální program s Petrem Havlíčkem")
.jpg "Vario-cardio test")
.JPG "XCzech (Krosček) 2011 – Miroslav Oros a Naďa Konvalinková")
.JPG "O hubnutí - jste to co jíte")
.jpg "Připravujeme pro vás speciální program s Petrem Havlíčkem")
.jpg "Vario-cardio test")
.JPG "O hubnutí - jste to co jíte")
